Slouží k rozhodování uvnitř programu. Větví program na dvě vzájemně vyloučené části. Podmíněné příkazy fungují tak, že se vyhodnotí vstupní podmínka a pokud je splněna (TRUE) tak se vykoná určitá část programu. Typy podmíněných příkazů:
- Neúplné větvení (if)
- Úplné větvení (if-else)
- Násobné větvení (switch)
- Ternární operátor
Pokud je něco platné (podmínka splněna) tak provedu nějaké operace. Syntaxe:
if(podmínka) příkaz;
if(podmínka) {
Sada příkazů;
};
Tvoření if(podmínka) příkaz1; else příkaz2;
- Jestliže je splněna podmínka, potom vykonej příkaz1 jinak vykonej příkaz2.
- Druhou část ELSE je možné vynechat, pak to znamená, že při splnění podmínky je vykonaný příkaz1, jinak se neděje nic (neúplně větvení).
Konkrétní příklady:
if(a>b) printf(“a vetší\n”); else printf(“b větší\n”);
Jako operátory je možné použít
- < , > , >= , <= , libovolné číslo vyjma 0 je považováno za true
- || - or (nebo) logický součet - disjunkce
- && - and (a zároveň) logický součin - konjunkce
- == ekvivalence
- != non-ekvivalence
- ! negace (bool sviti=true; if(!sviti) printf(“Nesvítí\n”);)
Tvoření switch(proměnná){ //proměnná by měla být ordinárního typu (int, char aj.)
case hodnota1: příkaz1;
break;
case hodnota2: příkaz2;
break;
default: příkazN;
}
break - ukončuje provádění příkazu switch
default – se provede pokud neodpovídá žádná hodnota u case
Není důležité zachovávat nějaké řazení v případě hodnot u case.