Antonín je opět na své plovárně. Není moc šťastný, na to že je červen, počasí není moc příznivé k jeho druhu podnikání.
"Tento způsob léta, děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, zdá se mi poněkud nešťastným."
Na plovárnu přichází jeho přítel Roch se svojí knihou a snaží se Antonína přesvědčit o své pravdě. Do lázní dorazí i kamarád Hugo a jako vždy všichni spolu debatují velice vážně o věcech smysluplných i nepodstatných. Objeví se zde i Kateřina, nesouc jim oběd. Den jako každý jiný - stereotypní, monotónní, všední.
A právě z toho jednotvárného dne je vytrhne příchod Arnoštka, který se celý uchvácený ptá, zda-li se může zde v říčních lázních umýt. Proč by také nemohl. Jejich neměněnná debata ožívá a dovídají se, že Arnoštek je kouzelník, který do Varů právě dnes přijel a stráví tu několik dní se svojí asistentkou Annou. Všichni jsou překvapeni na tolik, že až později zjistí, že Arnoštek vlastně nezaplatil vstup.
Večer se chlapi vydávají na náměstíčko, aby shlédli provazochodcovo vystoupení. Dívka Anna, která do klobouku vybírá vstupné, všechny tři muže okouzlí. Tentýž večer Antonín odchází z domova se záminkou hlídání plovárny. Kateřině to nedá spát, honí se jí to hlavou, jelikož dobře zná svého záletného muže. Je ženou činu, tak se vydává za ním do lázní. Z kabinky slyší dva hlasy a snaží se k nim dostat. Buší do dveří. Ze vnitř je slyšet cinkání lahví a šplouchání vody. Za chvíli vyleze Antonín se slovy, že tady slečna se topila a on ji zachraňoval. Kateřina pozná, že ji muž tahá za nos, dobře ví, že tady má káď, ve které chladí pití, a tedy všechno nafingoval. Uraženě se nastěhuje do marigontky k Arnoštkovi, ve kterém našla zalíbení již na plovárně, pod záminkou, že se bude starat o chuděrku Annu.
Druhého večera po představení se Kateřina a Arnoštek jdou projít a Anna zůstává sama v maringotce a peče ryby. U okna se objeví abbé Roch a nabízí jí, že ji bude číst z knížky. Anna přijímá a pozve ho dál. Abbé Annu svádí, avšak jsou vyrušeni, když se opilci vrací z hospody "U zelené panny", lomcují maringotkou a strhne se bitka. Abbé se snaží nenápadně utéct z boje, ale odnese to jeho ucho. Proto k němu poté přicházejí Hugo a Antonín s jehlou zhotovenou z háčku na ryby, aby mu natržené ucho přišili.
Třetího dne není moc pěkné počasí a přijde málo diváků. Ale Arnoštek i přesto pokračuje ve svém představení. Nějaký opilý dědek k němu přijde a říká, ať ten kluk nešťastná sleze, že se mu může něco stát, a začne tahat za provaz, na kterém Arnoštek chodí. Arnoštek se snaží udržet rovnováhu, ale marně. Padá na záda. Anna neztrácí hlavu, aby obecenstvo nechtělo peníze zpět, obléká si Arnoštovy šaty, Kateřinu navléká do svých a pokračuje v představení. Sklízí neskutečný aplaus.
Arnoštkovi nemohoucnosti zneužívá Hugo a jde za Annou a vyláká ji ven. Dalšího dne zrána je překvapí čilý Arnoštek. Hugo je zmlácen holí. A spustí se slovní přestřelka. Hádají se o Annu. Ta nakonec uzná, že Arnoštek je lepší partie.
Mezitím Kateřina zašívá roztrhané a děravé věci v maringotce a uvědomuje si, co udělala za hloupost. A rozhodne se, že se vrátí domů. Antonín ji vezme zpět, ale přivítá ji pěkným výpraskem.
Příští den se opět všichni tři pánové sejdou na plovárně, aby se věnovali své oblíbené polemice. Anna je tu s nimi. A v dálce vidí, jak do kopce šplhá maringotka... Jejich život se vrací do starých, fádních kolejí.
Nic se neděje, maloměšťanství, klid, vesnické způsoby, rozumování(kdo toho víc zažil…), rozjímání, stereotyp a jeho narušení
chladné léto, Krokovy Vary – lázeňské město na řece Orši
během 3 dní
Řazeno do velkého množství kratších celků
Text je psán do odstavců
Chronologický
Epika, historický román
Er-forma
Antonín Důra
– Majitel plovárny, postupně je vykreslován jako sukničkář. Je to starší muž udržující se v dobré kondici – za každého počasí chodí plavat…
Kateřina Důrová
– Antonínova manželka. Je rázná, v manželství není příliš šťastná.
Arnoštek
– Kouzelník, který přijel do města se svou společnicí.
Anna
– Společnice Antonína, je mladá a krásná a všechny muže ve městě okouzlí.
Kanovník Roch a Major Hugo
– přátelé Antonína, scházející se pravidelně u něj na plovárně. Major je přísný muž s vojenskou výchovou, Kanovník stále ostatním s nadhledem káže druhým, oba ale nakonec také podlehnout Anině kráse.
Er-forma
Přímá řeč
Dialogy
Archaismy
Přechodníky
Inverze
Citoslovce
Personifikace
Metonymie
Metafora
Oxymóron
Synekdocha
Epiteton
Zdrobnělina
Ironie
Vladislav Vančura (1891, Slezsko – 1942, Praha)
* Háj u Opavy, vyrostl v Praze
- český spisovatel, dramatik, filmový režisér
- původním povoláním lékař
- dětství prožil na venkově → láska k přírodě a koním
- studia práv, poté medicíny
- členem a prvním předsedou literárního hnutí Devětsil
- r. 1929 odešel z komunistické strany
- za okupace vedoucí spisovatelské sekce Výbor inteligence → ilegální odbojová organizace
- v květnu 1942 zatčen a poté zastřelen v Kobylisích
- v roce 1946 jmenován in memoriam národním umělcem
Poetismus = jediný avantgardní mezinárodně uznávaný umělecký směr českého původu
- vytvořen r. 1924, skončil po r. 1930, kdy autoři přešli k surrealismu
- autoři: Karel Teige (stať Poetismus), Vítězslav Nezval (stať Papoušek na motocyklu)
- ovlivnění tvorbou G. Apollinaira
- inspirace dadaismem = umění bavit se a žít
- tvůrčí metodou je hra, řada volných asociací
- rozpustilost, parodie, zlehčování
- exotické motivy, cestování, lidová zábava (cirkus, pouť), velkoměsto
- asonance = shoda samohlásek na konci veršů, bez ohledu na souhlásky
- snaha být zcela apolitický
„umění života, je uměním žít a užívat“
Imaginativní (básnický) proud:
- záliba ve starších českých slovních tvarech (čeština humanistická, čeština 19. století)
- kombinace archaismů, knižních slov, jadrných slov, obratů lidového jazyka
- šroubovité větné konstrukce
- výrazná role vypravěče, který se čtenářem komunikuje, oslovuje ho
- často postavy, které si naplno užívají života – přímočaré, přímé